Úprava vlasů

Historická dílna FF MU Brno

06.03.2017 21:57
Vyšlo ve sborníku FF MU Brno (Historická dílna 2016)MUZEUM vKRUMVÍŘIPohlédneme-li do minulosti Krumvíře,  uvidímepředevším několik výrazných osob, rodáků, kteří podporovali a posléze i organizovali kulturní a společenský životv obci.  Nelze zapomenout na Michala Srubjana (vl. jménemMartin...

Dotazník pro NÚLK

26.11.2015 18:29
D o t a z n í k k ú p r a v ě h l a v y Obec: Krumvíř Národopisný region: Hanácké Slovácko Dotazník vyplnil: Drahomíra Novotná, krajbezestinu@seznam.cz za podpory tetičky Charvátové Ludmily   1. Jak si ženy česaly vlasy, pokud...

Uniforma versus kroj

Spodničky

05.12.2014 20:39
Spodničky - záplava bělostiv krumvířském muzeuJak se obléká krumvířský ženskýkroj a kolik bělostných, důkladně naškrobených a pečlivěnaskládaných spodniček bylo jeho součástí, se mohli návštěvnícidozvědět při poslední instalaci krumvířského muzea.Je známá věc, že podle kroje lzeurčit,...

od Lucie Libicherové

05.12.2014 20:36
Kroj a uniformaKroj, oděv člena venkovskéhospolečenství, i uniforma, stejnokroj příslušníka pravidelnéarmády, mají mnoho společného. Musí být funkční a poskytnoutochranu před nepřízní počasí, umožnit volný pohyb při prácinebo zdobit jeho nositele při slavnostních příležitostech.Z kroje i...

Píšeme...

Jak jde kroj II.

1 2013 fedro.doc (38400)

 

Marinka - kacabaja - jupka (slovo k výstavě)

Ženský-oděv.doc (1240576)

 

Článek o porcelánu v muzeu:

porcelán.doc (27648)  Fotky k němu najdete v odkazu 

http://krumuz.rajce.idnes.cz/Knedlicky_2013

 

 

Článek, který jsme zpracovávaly pro seminář o sklepech Hanáckého Slovácka vyšel v časopise Vinařský obzor.

Moc nás to potěšilo.

Zde je jeho kopie

Už nebudú víc ty časy….

 

(aneb zamyšlení nad současným stavem vinných sklepů v Krumvíři)

 

„O krumvířském vinařství nemůžeme bezpečně tvrdit, že má prastarou tradici. V převodních smlouvách z minulých staletí se vedle pastvin, polí a rybníků neuvádějí vinohrady a vinný desátek je zaznamenán teprve od roku 1723“, dočítáme se v knize Krumvíř, kterou v roce 1973 zpracoval Arnošt Ondrůj. Přesto je nesmírně zajímavé, když srovnáváme místní obecní pečeti, že se na nich hrozen jakožto symbol pěstování vinné révy v obci v ranných dobách vyskytoval. Po třicetileté válce se z pečetě ztratil a objevil se až v 18.století. Pevně pak zakotvil jako atribut obce  na novém znaku z loňského roku. (obr. č. 1)

I tento náhled do historie dává odpověď na otázku, proč je v Krumvíři minimum sklepních uliček, tak jak je známe např. z Bořetic, Kobylí, Čejkovic apod.

Nechceme se však dále zabývat výstavbou sklepů. Snad můžeme jenom konstatovat, že se, přestože Krumvíř nebyl do dnešní doby nijak vinařsky významnou obcí, podobně jako v okolí stavěly sklepy „kvelbené“, jejichž klenba je cihlová a „šíja“ vyhloubená v hustopečském jílu nebývá delší než několik metrů.  I její sklon bývá mírnější.  (obr. č.2)

Pro lepší orientaci budeme postupně  představovat jednotlivé lokality s nástinem jejich historického vývoje i popisem současného stavu.

 

I. Chalúpky

Při procházení Krumvířem zjistíte, že největší seskupení sklepů je v nejstarší osídlené části v  tzv. „Chalúpkách“. Sklepní ulička – můžeme-li ji takto nazývat, měří několik stovek metrů. Najdete v ní však sklepy s přímým vstupem do šíje, s předsklepím i s lisovnou.   V minulosti v ní stávaly  nejvýše položené domy, které, podle dochovaných zápisů v obecní kronice vznikaly postupným zabydlováním sklepních lisoven. U mnoha sklepů  v této části obce navršená zemina  nekopíruje „šíju“ v typickou kupoli s odvětráváním, je srovnána do roviny, která je pak majitelem využívána pro vinohrad, zeleninovou zahradu či sad. (obr.č.3)

V těchto sklepech se také během průchodu fronty ve druhé světové válce ukrývali obyvatelé obce.  Z velké části sloužily mimo jiné pro uskladnění ovoce, brambor, zeleniny, a to nejenom v době úpadku vinohradnictví na počátku 19. století, ale také po reformách zemědělství  na počátku 21. století.

Největší rozkvět zaznamenaly v poválečných letech. Je zajímavé, že sklepy s lisovnami, které sloužily také jako společenské centrum rodiny, jsou datované  rokem 1966 (obr. č.4). Poznáte je podle břízolitové omítky a pro Chalúpky typického obdélníkového půdorysu povětšinou přízemní lisovny – tzv. presúzu lemující úzkou silnici. Skutečnost, že právě na těchto typech sklepů si majitelé později postavili nástavby s dalšími obytnými místnosti byla ovlivněna bezesporu faktem, že se jedná o klidnou část obce, jejíž křivolaké uličky téměř vylučují větší dopravu. V průběhu tradičních Bartolomějských hodů pak ožívají vlastním životem. Vždyť v Chalúpkách  stával stárkovský sklep a příběhy z hodovních úterků patří k těm nejúsměvnějším.

Každý z přibližně z třiceti sklepů v této části je originál. Z hlediska architektury neexistuje pravidlo, zásada či spojovací prvek. Výzdoba závisí pouze na fantazii majitele, finančních prostředcích a módě daného období. V posledních letech, kdy se vinné sklepy stále častěji komerčně využívají a tím opouští využití převážně v rámci rodiny, navracejí jim majitelé původní podobu. Při nákladných rekonstrukcích využívají stejnou měrou materiály typické pro Krumvíř – dřevo, keramickou hlínu  jako importovaný kámen, kov, plech i plast (obr. č. 5).

 

II. Za kostelem

Několik dalších sklepů najdeme v uličce „Za kostelem“, na kterých je opět zajímavé především to, že téměř všechny lisovny  vznikly v roce 1966, v roce největšího rozvoje vinohradnictví v obci souvisejícího s moderními postupy pěstování révy, které zde zaváděli odborníci z JZD a s přidělováním tzv. záhumenek s výměrou 5 až 10 arů. Na rozdíl od sklepů v Chalúpkách však mají téměř totožný vzhled (obr.č.6). Kromě „presúzu“ mají i obytnou popř. pouze využitelnou půdu. Z většiny z nich je právě přes půdu vchod na zahrádku – políčko – vinohrádek, který vznikl – stejně jako v Chalúpkách,  nad sklepní klenbou. V této uličce se ale také setkáváme s  kupovitým navršením zeminy s odvětráváním – typickým znakem přítomnosti sklepa.

Bez zajímavosti není jistě fakt že v těchto místech se sklepy vyskytovaly i  pod úrovní původního místního hřbitova, kterým se narušením horní zeminy při hloubení hrobů a vydatnějších deštích často propadávaly klenby. S pozůstatky sklepů se setkáváme dodnes, na hřbitově se již nepochovává (obr.č.7).

„Kostelní“ ulička navazuje na zahrady řadové zástavby lemující hlavní silnici. I tyto domy mají své sklepy. Vzhledem k převážně větším plošným výměrám zahrad jsou sklepní objekty situovány přímo do nich, často navazují na bytovou zástavbu. K nim bylo v minulosti přistavováno předsklepí a prostorné lisovny. Můžeme – li však soudit z pohledů přes ploty zahrad, je tento typ vinařských staveb na ústupu. Zahrady jsou přebudovávány na okrasné s prostory přizpůsobenými pro relaxaci, setkání s přátely nebo pro umístění bazénů. Pro velkou část rodin ztrácí sklepy smysl, víno nepěstují, plodiny neuskladňují. A tak odvál čas dobu, kdy: ……“nebylo v obci snad jediné domácnosti, jejíž hospodář by neměl vinohrad nebo aspoň vinohrádek, jemuž věnuje všechen svůj volný čas, svůj um a píli a střeží jej jako oko v hlavě.“(obr.č.8)

 

III. Cingátka

Opravdu malá lokalita s celkovým počtem asi deseti sklepů lemuje starou cestu do sousedních Brumovic. Přesto tyto stavby zastupují všechny tři sklepní typy. Zde je také nejvíce patrný rozdíl mezi minulostí a současným komerčním využíváním vinného sklepa.

Největším „národním stříbrem“ je existence původních staveb se žůdrem, hladkou omítkou, modrou podrovnávkou a pro Krumvíř typickou kresbou s folklorními motivy (obr.9).

Ty nejstarší sklepy z jmenované oblasti jsou  dodnes využívány pro svoje optimální tepelné vlastnosti především k uchovávání archivního vína. Jejich nenápadné vchody lemují okrasné keře i náletové rostliny (obr.10). Není bez zajímavosti, že stavební práce při rekonstrukci nedaleké mateřské školy prokázaly přítomnost sklepů vytvořených habánským obyvatelstvem obce s východy vedoucími až k  Brumovicím. Podobné východy mají i již zmiňované sklepy u hřbitova. Podle pověsti sloužily k úkrytům pronásledovaných novokřtěnců. Podobná podzemní chodba se prý  nacházela i  pod Statkem Rovinky ležícím na okraji katastru směrem k sousednímu Terezínu. Byla mnohem širší a na rozdíl od nízkých sklepních východů ústících do přilehlých polí  vedla až do Kobylí.

Pokud se vydáme přes koleje tzv. Hlubokou cestou, narazíme na několik opuštěných sklepů původně postavených v sedmdesátých letech 20.století. Vzhledem k nevhodnému umístění u relativně frekventované spojovací cesty je jejich  současná nízká využitelnost pochopitelná.

 

 

IV. Družstevní sklep

Po vzniku JZD v roce 1950 prochází místní vinařství velkou technickou i pěstitelskou změnou. Opět se dostáváme k roku 1966 – tehdy je totiž  postaven a nejmodernější dostupnou technikou vybaven i tzv. Družstevní sklep. Jeho břízolitová dvoubarevná omítka s ornamenty vítala v dobách své největší slávy různorodé návštěvy. Od zástupců spřátelených družstev přes politiky a státníky, herce z brněnského divadla Na provázku až po slavící družstevníky. Dnes je tento sklep v soukromých rukou a postupně je přetvářen – stejně jako mnoho dalších podobných budov v okolí - na turistickou atrakci. Majitelé totiž dokonale využili jeho vhodné umístění v klidném zákoutí za novým hřbitovem.

Oblibu malby či techniky škrábání ve dvou či vícebarevné břízolitové omítce pozorujeme i na mnoha dalších sklepech ve všech jmenovaných částech obce. Někteří majitelé nezůstali jenom u květinových vzorů popř. u stylizace vinné révy, ale popustili uzdu fantazie a jejich sklepy zdobí výjevy z folklorního života obce (obr.12).

Proměnou prošlo i pro nás tak typické žúdro. Na některých sklepech je oblý tvar nahrazen geometricky přesným trojúhelníkem (obr.11).

 

V. Sklepy v obci

Vzhledem k tomu, že Krumvířem protékají dva potoky (Spálený a Kašnický) často v níže položených sklepech vystupuje spodní voda a sklepy jsou zaplavovány. Proto se při výstavbě nových domů v těchto lokalitách sklepy nevyskytují. Jedná se především o část Pod humny , Rybníček a Zápovědi.

 

VI. Sklepní interiéry

Udusaný jíl nebo podlahu vytvořenou z položených cihel uvnitř sklepa nahradily v současné době v mnoha případech praktičtější keramické dlažby s odtokovými kanály stejně tak  jako betonovou podlahu lisoven. U malých vinařů stále zůstávají v oblibě dřevěné bečky, často zdobené umně vyvedeným reliéfem. I interiéry pro setkávání rodiny či přátel jsou zařízeny moderněji – nechybí dřevěné obložení stěn, stylizovaný nábytek, „petry“ vystřídalo plynové topení nebo modernější krb. Dávno odvál čas nástěnné malby pana Fajtla nebo diplomy z koštů a výstav. Snad jenom penízky lepené návštěvníky do vlhké klenby vzpomínají na časy, kdy sklep byl plný pavučin, omítka vlhkem opadávala a nás rodiče ráno  budili, abychom šli do vinohradu smítat, zastrkovat, kopat a samozřejmě sbírat. Ještě zní raním Krumvířem  písničky zpívané improvizovaným mužským sborem náhodně se potkávajících návštěvníků sklepů (obr.12)

Nezbývá nám než vyjádřit naději, že i když budou sklepy prosty „nemoderností“ a nahradí je „vše pro návštěvníky“ zbude v nich ten genius loci předků.

 

 

 

 

Věra Colledani, Mgr.

Marie Šebestová

SPOLEK PRO MUZEUM

Krumvíř