od Lucie Libicherové
05.12.2014 20:36
Kroj a uniforma
Kroj, oděv člena venkovského
společenství, i uniforma, stejnokroj příslušníka pravidelné
armády, mají mnoho společného. Musí být funkční a poskytnout
ochranu před nepřízní počasí, umožnit volný pohyb při práci
nebo zdobit jeho nositele při slavnostních příležitostech.
Z kroje i uniformy může zkušený pozorovatel vyčíst pomocí
jednotlivých znaků mnohé informace o jeho nositeli - u
vesnického muže pozná jeho bydliště, stav, náboženské
vyznání, ale třeba i příležitost, pro kterou kroj oblékl. U
uniformovaného lze rozpoznat šarži, příslušnost k armádě
nebo jeho specializaci.
Kroje i uniformy se v průběhu
věků potkávaly a tak je logické, že se vzájemně ovlivňovaly,
inspirovaly a přebíraly prvky, které se osvědčily. Mladý muž
naverbovaný k armádě odložil kroj a mnoho následujících
dlouhých let (vojenská služba byla nejdříve doživotní a v době
míru se vojáci mohli dočasně vrátit domů, později se zkrátila
na 10 až 14 let, v polovině 19. století na 8 a později 3
roky) oblékal uniformu, ve které prošel tu větší, tu menší
kus Evropy. Po skončení vojenské služby se s mnoha zážitky
a životními zkušenostmi vrátil buď domů nebo tam, kde nalezl
obživu. Byl to muž okřesaný životem a válečnými útrapami a
zpět do vesnického společenství se většinou začleňoval těžko
a pomalu. Možná také proto mnohdy neodložil vojenskou uniformu
hned a nosil ji nebo její jednotlivé součásti i po svém návratu
k civilnímu životu. To se pak mohla stát inspirací pro
místní tvůrce krojů a jednotlivé prvky vojenského stejnokroje
se v budoucnu mohly uplatnit na nově ušitých částech
lidového oděvu.
Jednotná uniforma, vojenský
stejnokroj, vznikl ke konci třicetileté války, tedy ve 2.
polovině 17. století. Na jejím počátku tvořila armádu
žoldnéřská vojska v různorodém civilním oděvu, který
odrážel původ vojáků. Při tvorbě uniformy se pak hlavní rysy
tohoto oděvu (jako třeba skladba a střih) využily a dotvořily na
základě požadované funkčnosti. Samozřejmě se do tohoto
nově vzniklého celku promítla také vojenská hierarchie a armádní
struktura.
Uniforma, stejně jako kroj, nebyla
v průběhu vývoje formou strnulou a zcela neměnnou, ale
procházela změnami a přizpůsobovala se novým vlivům. Tento
postup nebyl pozvolný, dlouhodobý a svobodný jako u kroje ale
spíše direktivní a univerzální - stanovený závazným
předpisem pro všechny příslušníky dané armády. Do konce 18.
století byla uniforma všech významných evropských vojsk totožná
a odlišovala se pouze barevností. V průběhu doby pak
docházelo k příklonu k jednotlivým regionálním typům
- v baroku je to uniforma francouzského typu, v rokoku
pruského stylu, později, v případě nutnosti povolání
nepravidelných jednotek v jejich národních oděvech se
setkáváme i se stylem uherským nebo skotským.
Právě uherská husarská uniforma,
plná zdobných prvků, se často stávala inspiračním zdrojem pro
mužský kroj českých zemí. Stejně tomu bylo i v regionu
Hanáckého Slovácka, jehož kroj se v polovině 19. století
inspiroval vestami a kabátci uherských vojáků. Dodnes jsou
v Krumvíři mužské (a trochu neobvykle i ženské) krojové
soukenné kordulky zdobeny značným množstvím knoflíků a bohatou
prýmkovou výzdobou. Také krumvířské bílé krojové kalhoty
mají svůj dávný původ ve vojenské uniformě - zde se nám
dokonce nabízí důkaz konzervativnosti venkovského lidu, protože
bílé kalhoty přestali vojáci oblékat již v první polovině
19. století. Další inspiraci a vliv vojenského odění na lidové
oblékání spatřujeme u obutí. Nízké střevíce byly téměř na
celé Moravě nahrazeny vysokými holinkami, které u vojska nosilo
převážně jezdectvo.
Inspiraci mezi krojem a uniformou můžeme sledovat ve třech
rovinách - je to oblast střihu, použitých materiálů a
výzdoby. A je to inspirace obousměrná, kdy obě strany přebírají
to, co je jinde vyzkoušené a osvědčilo se.